Iglu, domov ze sněhu a ledu
Iglu – domov ze sněhu a ledu
Napsal jsem tento tyto řádky, abych představil dobrodružství, které začne za necelé dva měsíce. Vím, že vždy existují dvě cesty. Ta o které sníme, přemýšlíme, píšeme o ní, představujeme si jí. A pak je tu cesta, kterou prožíváme každou chvíli (skutečně) nohama, rukama, dechem, duší. Musíme se pokusit tyto dvě cesty spojit tak, aby se staly jednou. Jako dva milenci, kteří se navzájem poznávají.
Projekt březen 2026
Iglu, domov ze sněhu a ledu, zážitky z divočiny a místo pro psaní v srdci tundry.
Cesta k rozlehlému vysokohorskému jezeru zcela pokrytému ledem, mi zabere několik dní na lyžích. Tam, severně od polárního kruhu, v laponské tundře daleko od jakékoli vesnice, stezek nebo mysliveckých chat, si na měsíc zřídím své bydliště.
Samota. Ticho. Sníh. Vítr. Slunce.
Pomíjivé zázemí ze sněhu a ledu, inspirované obyvateli Arktidy: iglu.
Celý tento měsíc se budu snažit přežít a doufat, že zažiji alespoň trochu z toho, co domorodí obyvatelé arktických zemí snášeli v ledových podmínkách, daleko od hustých lesů, vystaveni sněhovým bouřím a extrémnímu chladu, s maximálně omezenými zdroji tepla. Zažít znamená být přítomen s detaily: barvami krajiny, vůní sněhu, šupinami ryb, napnutým vlascem... Vše se v tichu stává potravou pro duši.
Práce dechu a mysli bude zásadní. Tělesné teplo je mým primárním nástrojem pro přežití. Musím o něj pečovat, uchovávat ho a snažit se zlepšovat svou termoregulaci, stejně jako to dělají zvířata dalekého severu.
Pokud jde o obživu, budu závislý na velkém jezeře, které mi poskytne vodu a ryby jako jediný zdroj potravy. Budu se muset seznámit s jejich chováním v divočině, zjistit kde se zdržují a pochopit jejích zvyky pod silnou vrstvou ledu.
Tato cesta je mojí touhou a pokračováním mé práce, která trvá již více než 12 let: spojení s divokou přírodou skrze úplné ponoření se do ní. Nejde o dosažení nějakého výkonu, jde především o cítění stavu bytí v této krásné a rozlehlé krajině. To je hlavní účel tohoto dobrodružství: naučit se znovu poznávat divoký svět. Iglu bude mým domovem – místo pro psaní, rozjímání a reflexi. Právě prostřednictvím mého psaní budete moci být svědky této zkušenosti, sdílení intimity z každodenního života.
V mých saních povezu vlněné a kožešinové oblečení (některé jsem si ušil, jiné jsem si koupil, některé jsem zdědil z předchozích cest po pastevci sobů na Sibiři). Sobí kůže budu používat jako matrace a vlněné deky jako přikrývky na spaní. Zbytek vybavení bude jednoduchý, ale nezbytný: sekera, nože, sekáček na led, lopaty na sníh, rybářské náčiní a 8 kilogramů sobího masa, které mi zajistí potravu na prvních 8–10 dní. Pečlivě zabalené a uchované v suchu si s sebou ponesu také zápisníky a knihy etnografa Paula-Émile Victora. Velmi cenné popisy života a znalostí zvyků grónských Inuitů, které mě budou inspirovat k přežití v této krajině sněhu a ledu, kde se obloha zdá tak rozlehlá, tak přítomná, tak mocná a lidstvo tak malé v nekonečném vesmíru.
